Lze konstatovat, že vývoj pánských módních doplňků směle konkuroval těm dámským už od dob gotiky. Na své si začaly přicházet ale v období renesance, v podobě takzvaných okruží, umně poskládaných a horkým želízkem tvarovaných tuhých límců. Ty pak obepínaly krky vznešených majitelů až do období baroka, kdy je nahradilo takzvané fiží. Jednalo se o velmi kvalitní kus hedvábí, či krajky, čtvercového tvaru, který byl aranžován do trojúhelníku připínán na košili pod krk vzácnými brožemi. Ve stejné, ale menší variantě držel kavalír v prstech nezbytný kapesník a to až do období rokoka.

S příchodem empíru se vše v oblékání i doplňcích zjednodušuje a na scénu přichází první frak, s vestou, bílou košilí a první širokou vázačkou, připomínající dnešní kravaty. Tehdy většinou v bílé, nebo černé barvě, složitě vázaná s vetknutou perlou na jehlici. Tato ozdoba přetrvala s malými změnami až do konce 19. Století, kdy se stává pánský oblek praktičtější, zužují se kalhoty a na scénu přichází užší typ klasické kravaty, vázané do podoby dnešního uzlu.

Současnost přináší nepřeberné množství použitých materiálů, barev a vzorů při výrobě kravat.

Za nejkvalitnější jsou považovány ty, jež jsou vyrobeny z hedvábí, nebo ty ručně malované, či vyšívané. Většinou jde o díla slavných návrhářských domů, jako je Armani, Versace a další.

Důraz je kladen také na barvu kravaty a různé typy uzlů, kdy se přihlíží ke střihu límce košile, a k dané příležitosti, na kterou je volena. Při jejím vázání hraje důležitou roli i délka, kdy by její dolní konec měl dosahovat k hornímu okraji pásku kalhot.

Trend posledních dvou desetiletí také trvá na sladění kravaty s partnerčinými šaty, nebo doplňky. Totéž platí i o volbě kapesníčku, který bývá mnohdy součástí zakoupené kravaty, a tak vkusně doplňuje a podtrhuje její eleganci.